Kam zařadit tenhle cukr?

Každá sbírka se od prosté nakupeniny sběratelského materiálu liší tím, že je uspořádaná podle nějakého systému. Obecný recept na uspořádání při sbírání cukrů bohužel neexistuje. Někdo řadí své cukříky tématicky (zvířata, rostliny, letecké společnosti apod.), někdo podle výrobců (např. cukry Hellma podle zakázkových čísel), někdo ukládá pohromadě cukry nadnárodních seskupení (McDonalds, hotelové řetězce), většinou však je základním kriteriem původ dotyčného cukříku, tedy třídění podle zemí.

A tady nastává dilema: zařadit daný cukřík do země, odkud byl přivezen, nebo do země, kde byl vyroben? Jsou země, kde se HB cukry používají, ale skoro nebo vůbec se v nich nebalí. Je to např. Island, kde bez skrupulí sladí cukry z dovozu. Naopak existují cukry vyrobené v jedné zemi pro potřeby firmy v jiné zemi, tedy popsané v tamní řeči a tak. Nejlepší asi bude zlatá střední cesta: dá-li se z cukru poznat, že je určen pro použití v konkrétní zemi, přiřaďme jej této zemi. V opačném případě jej zařaďme pod zemi výrobce, podaří-li se ji ovšem určit.

Nejjednodušší je, nalezneme-li na zkoumaném cukru nějaký zeměpisný údaj, např. jméno města. Určit podle něj zemi ovšem může ovšem být někdy složité, občas je třeba pracně konzultovat zahraniční atlasy nebo internet. Zkušení borci si již vypracovali určitý instinkt, který jim podle celkového vzhledu konkrétního cukru a údajů o výrobci napoví, byť někdy i chybně. Jak to tedy vypadá v jednotlivých zemích?

EVROPA

Evropští výrobci HB cukru jsou vzájemně kapitálově propojeni, a to dosti složitě. Například ke skupině (koncernu) SÜDZUCKER, která má 45 závodů, patří kromě vlastní německé společnosti Südzucker AG také belgická skupina Raffinerie Tirlemontoise, rakouská skupina Agrana (vlastní též podniky v Rumunsku a v Maďarsku, na Slovensku pak cukrovary Rimavská Sobota a Sereď a patří jí také naše Moravskoslezské cukrovary – Hrušovany a Opava), francouzská skupina Saint Louis Sucre (ta má účast mj. i na společnosti Eastern Sugar), evropská skupina Hellma, nizozemský Van Oordt a britská Surafti UK.

Německo: Nabízí se hojnost sáčků (dost často čtvercových), tyček i kostek. Číslování jinak stejných sáčků se zpravidla (bohudík) nepoužívá. Texty jsou téměř výhradně německé nebo aspoň také německé. V drtivé většině případů obsahují slovo „Feinzucker“ (jemný cukr). Nejvýznamnějším výrobcem je HELLMA (ERNST) Hemmingen, ale jsou i další, např. (Gewüzwerk) HERMANN LAUE Hamburk, J. J. DARBOVEN, Hamburk, HACK GASTRO SERVICE Kurtscheid a MEGGLE Reitwehring. Tyčky „Bistrotzucker München“ nalezneme zhusta i v Rakousku. Některé německé cukry jsou baleny u nás, ale poznat se to z nich nedá.

Rakousko: Chybí-li zeměpisný údaj, mohou být rakouské cukříky zaměněny s německými, proto?e většinou jsou popsány také pouze německy. V sáčcích převládají obdélníkové tvary. Na trhu dominuje HELLMA (Zucker) WIEN, korutanské cukry balí i firma HERMANN LAUE Gmünd/KTN (neplést s německou firmou stejného jména). Dále zde působí SUGAR & Co. Wien, SIEGENDORFER ZUCKERFABRIK, SUGANA a RUMA Wien. Cukry některých rakouských firem mohou být zabalené v Itálii, v Rakousku najdete i produkci firmy SNOTY.

Benelux: Díky úzké ekonomické integraci všech tří zemí je někdy určení země původu obtížné. Nizozemím i Belgií často obíhají stejné cukry, což platí i o Lucembursku, které si navíc nechává balit cukry také v Itálii; ty obsahují pouze francouzský text na cukru italského výrobce. Určité vodítko poskytne text – nizozemské cukry jsou popsány většinou jen holandsky (SUIKER), zatímco cukry belgické nesou text vlámský a francouzský (SUIKER – SUCRE). V Nizozemsku působí zejména firmy W. van OORDT v Rotterdamu (logo: srdíčko v ležatém kosočtverci) a SOGELER v Kerkrade. Belgické cukry balí firma v Tienenu, francouzsky Tirlemontu (SUIKER TIENEN – SUCRE TIRLEMONT), další balírny jsou v Turnhoutu. Tyčky jsou skoro vždy (k malé radosti sběratelů) číslované.

Francie: Země s hojnou produkcí baleného cukru, která však občas z hlediska tiskařského provedení není příliš kvalitní. Nejvýznamnější jsou firmy BÉGHIN SAY, DADDY a SAINT LOUIS. Pozor na cukry z Alsaska, které jsou někdy opatřeny pouze německými texty (firma ERSTEIN), i ty patří do Francie! Také ve Francii se tyčky dost často číslují.

Skandinávie: Na severu cukrovka moc neroste a téměř celou produkci pro skandinávské země obstarávají Dánové. Sortiment je poměrně úzký, převládají sáčky a kostky, v poslední době se objevily i tyčky. Dominuje kodaňská firma DANISCO, která vlastní více podniků, v nichž produkuje cukr pod společnou značkou DANSUKKER. Ve Švédsku balí firma SSA-SOCKER, jsou známy i cukry norské, finské a islandské, ale Dánové mají navrch.

Irská republika: Převažují sáčky, které kromě anglického nesou někdy text i v irštině (siúcra = cukr). Údaje o výrobci zpravidla chybějí a hojný je i import ze Spojeného království. Chybí-li údaj o městě, je sběratel nahraný a nejpřesnější určení země původu je „britské ostrovy“. Ke známějším výrobcům (baličům) patří mj. firma GEM.

Velká Británie: Převládají sáčky (někdy i rozsáhlé série), ale běžné jsou i tyčky, kostky a „vrtulky“. Číslování najdete kromě tyček i na některých sáčcích. Text je zpravidla anglický, ve Walesu se dostane i velšský „siwgwr gwyn/brown“ (čti „siúgur guin/broun“ – bílý/hnědý cukr). Na cukrech propagujících např. restaurační podniky většinou chybí údaj o výrobci. Nejznámějšími baliči jsou firmy (značky) WHITWORTHS, ORCHARD, TATE & LYLE, COUNTRY RANGE a SILVER SPOON. Pozor! Na některých cukrech se zhusta objevuje text „Demerara“. Nejde o firemní značku, natož britskou, ale o označení hrubšího hnědého třtinového cukru, který tak byl nazván podle guayanské oblasti Demerara.

Itálie: Skutečná HB-cukrová velmoc, produkující spousty cukrů na vysoké úrovni designu i tisku. Texty jsou zpravidla italské, v oblasti Horní Adiže (Alto Adige – Südtirol) také (nebo i jen) německé. Na číslování si Italové naštěstí nepotrpí. Uvádět všechny výrobce dost dobře nelze, je jich moc. Někteří na své postavení hřeší a HB cukry produkují také speciálně pro sběratele, ovšem za nestydaté ceny (jeden cukr limitované série firmy Pinin Perro vyšel před časem skoro na jedno euro).

Švýcarsko: Spousta cukrů, texty německé, francouzské nebo italské podle oblasti (kantonu). Označení výrobce občas chybí, ale dobrým pomocníkem je populární zaklínadlo „Zucker – Sucre – Zuchcero“, kterou najdete na téměř každém švýcarském cukru, i když někdy je pořadí řečí jiné. Doplněna bývá i anglickým „sugar“ a vzácně též rétorománským „Zutger“ (kanton Graubinden – Grisum). Nejznámějšími výrobci jsou Zuckermühle/Sucrerie AARBERG a RUPPERSWIL, kterým úspěšně sekundují firmy ZUMAR AG Knutwil a GRAPHIA PACKUNGEN/EMBALAGES Horgen. Problémy mohou být s cukry z části Suisse Romagne, které jsou zpravidla popsány jen francouzsky. Kromě již uvedených výrobců je vyrábějí místní firmy jako SOGURA (Fribourg) či MEDIASUCRE, SUCOSA a DISTRADE (Ženeva). Cukry z italsky hovořícího kantonu Ticino (Tessin) mají zpravidla pouze italský text a pletou se tak často s italskou produkcí. Pokud máte italsky popsaný cukr, který vyrobila firma M&D MEGARO Lugano nebo REBU Cadenazzo, patří do Švýcarska!

Španělsko: Španělských cukrů je opět nesmírné množství. Naštěstí se zpravidla dobře poznají, protože ve Španělsku má každý výrobce cukru a kávy přidělený číselný kód, který za písmeny R.S.I., R.G.S. apod. uvádí na svých produktech. Za tímto kódem následuje lomítko a jedno až třípísmenný kód oblasti, v níž se nalézá konkrétní závod. Jsou to: AND (Andorra), B (Barcelona), C (Cádiz, Andalusie), CAT (Katalánsko), GC (Gran Canaria, Kanárské ostrovy), GR (Granada, Andalusie – jižní Španělsko, M (Madrid), O (Oviedo, Asturie – severozápadní Španělsko), PM (Palma de Mallorca – Baleárské ostrovy), V (Valencie), VA (Valladolid – střední Španělsko). Zpravidla se uvádějí i písmena PN (peso neto – čistá váha) a údaj o hmotnosti. Španělé jsou sladivkové, takže jejich sáčky váží dosti často i 7 a více gramů. Výše popsané označení je ideální pomůckou, jsou však známy i případy, kdy na prokazatelně španělských cukrech chybí. Cukr popsaný španělsky může ovšem pocházet i z Latinské Ameriky nebo z Karibiku, což na něm bývá naštěstí dosti často uvedeno (např. Industria Argentina), byť ne vždy (např. Mexiko, Chile, Peru). Nenese-li zeměpisný údaj, nezbývá, než zkusit určit jeho původ hledáním na internetu. Nebývá to procházka růžovým sadem (např. autor tohoto článku zjistil teprve po mnoha rafinovaných dotazech, že jím zkoumané cukříky patří do Dominikánské republiky), ale občas se touto cestou něco najde.

Portugalsko: V portugalštině se cukr píše „açucar, açúcar“, čímž se portugalská produkce hravě odliší od španělské (azúcar, azucar). Nejznámějším, byť podle sdělení našich portugalských kolegů ne největším producentem je DELTA (pozor, produkuje i pro Španělsko a pak píše španělsky!), jejíž sáčky mají charakteristický podlouhlý tvar. Netřeba připomínat, že k Portugalsku patří i ostrov Madeira. Portugalsky popisují své cukry i Brazilci, naštěstí na nich zpravidla uvádějí „Industria Brasileira“, což k identifikaci země bohatě stačí.

Malta: Není zcela jisté, zda se cukr balí i na Maltě (podle jednoho nám známého cukru existuje jakási firma ve městě Marsa). Většinou zde najdete italskou produkci, protože Sicílie je od Malty vzdálená jen asi 90 km, ale také produkci britskou.

Státy bývalé Jugoslávie: Ze států bývalé Jugoslávie má nejrozmanitější a co do grafického provedení nejkvalitnější produkci Chorvatsko. Chorvatské cukry nesou skoro vždy nápis „šećer“, ale toto slovo znamená cukr i v makedonštině a najdete je i na cukrech z Černé hory a Bosny; Srbové naštěstí píší cyrilicí, kterou jsou však popsány i některé bosenské cukry. Chorvati produkují snad všechny ve světě známé druhy cukrů a některé tvary sáčků si vymysleli navíc. Trojúhelníkovité sáčky však pocházejí zpravidla z Černé hory, ale jsou známé i z Bosny.

Slovinsko: Slovinské cukry nesou zpravidla nápis „sladkor“ (= cukr), co? je pro jazyka neznalého sběratele jediná šance (kromě zeměpisných údajů), jak je odlišit od latinkou popsaných cukrů z ostatních států bývalé Jugoslávie.

Řecko a Kypr: Jediné cukry popsané alfabetou, kterou si (snad) ještě pamatujeme z hodin matematiky a fyziky. Řecká produkce je co do úrovně grafiky dost nevyrovnaná. Existují pěkné tyčky, ale také některé zvlášť ohavné obaly, které snad musely být natištěny doma gumovým razítkem. Chybí-li zeměpisný údaj, odlišují se řecké a kyperské cukry dost těžko, zvláště cukry lodních společností. Na Kypru balí zejména firmy Charalambous a Peoples Coffee Grinding.

Rumunsko: Díky rakouské společnosti AGRANA, vlastnící podstatnou část rumunských cukrovarů, byla myšlenka HB cukrů vzkříšena i v poceauseskovském Rumunsku. Rumunštinu naštěstí většina z nás alespoň opticky pozná, cukr se rumunsky píše „zahar“. Balíren je v Rumunsku poměrně dost a nezdá se, že by nějaká dominovala.

Bulharsko: Současné bulharské cukříky, které nejsou svým provedením (papír a tisk) nijak oslnivé, se poznají snadno podle slova „захар“. Díky znovuobjevení bulharských pláží českými turisty už nejsou u nás až tak vzácné. Byť pocházejí z téměř orientální a tedy „sladivé“ země, jsou zpravidla velmi malé (balení i po dvou gramech). Bulharské „pidityčky“ jsou nezaměnitelné.

Albánie: Cukr se albánsky píše „sheqer“. U nás nejsou albánské cukry příliš rozšířené, ale sem tam se nějaký objeví. Některé jsou baleny firmou KRACO SHEQER, ale existují i cukry balené v Itálii pro značku kávy „Don cafe“; poznají se podle telefonu – mezinárodní kód Albánie je 00355.

Turecko: Turecko sice náměty nehýří, ale i tamní cukry (sáčky, tyčky i kostky) jsou zajímavé. Cukr se turecky píše „şeker“ a díky tomu jsou turecké cukry navzdory pro nás jinak naprosto nesrozumitelné turečtině nezaměnitelné.

Polsko: Identifikace je snadná, protože polštině rozumí snad ka?dý, cukr je „cukier“. Potíže se zařazením mohou dělat cukry popsané kromě polštiny i česky, slovensky a maďarsky. Pokud tyto „společné“ cukry vyrobila firma Hellma Polska, měly by asi být zařazeny do Polska.

Maďarsko: Třebaže většina z nás asi maďarsky nemluví, maďarštinu pozná, i když „cukor“ znamená cukr v maďarštině i ve slovenštině. Existují opět „společné“ cukry, popsané česky i maďarsky, např. kávy Douwe Egberts.

Litva, Lotyšsko a Estonsko: Se vstupem těchto zemí do Evropské unie se od nás do Pobaltí přece jen začalo víc jezdit a sběratelé zjistili, ?e některé tamní cukry jsou velice pěkné. Cukr je v litevštině „cukrus“, což se snadno splete s „cukurs“; to je sice také cukr, ale lotyšsky. Estonsky se píše „suhkru“.

Rusko: Veliká země, hodně pěkných HB cukrů, ale u nás zatím nejsou příliš vidět. Cukr se rusky píše „CAXAP“ (čti „sáchar“) a kdo si ještě pamatuje ruštinu nebo aspoň azbuku ze školy, nemá problémy.

Bělorusko: Běloruské cukry jsou u nás spíš raritou, ale existují a podle hodnověrného zdroje se dokonce některé z nich balí na českých strojích z Vlašimi. Cukr se v běloruštině píše stejně jako v ruštině a k určení musí občas přispět zeměpisné údaje.

Ukrajina: Ukrajinské cukry jsou zajímavé a většinou pěkně provedené. Není jich na Ukrajině málo a po zavedení bezvízového styku se přece jen objevují i u nás. Cukr se ukrajinsky řekne „cukor“. Na východě Ukrajiny a na Krymu, kde se mluví víc rusky, lze potkat i cukry popsané rusky.

Arménie: Přes velkou snahu, nasazení místních zvědů a osobní návštěvu této krásné země se nám podařilo získat jediný exemplář z jerevanského hotelu, a ten byl ještě ke všemu vyroben v Itálii.

Středoasijské republiky: Neznámé teritorium, ale cukry zde existují. Viděli jsme jeden kazašský (hotel) na internetu a v naší sbírce máme cukr uzbeckých aerolinií.

Izrael: Spousta pěkných cukříků včetně sérií, popsaných vždy hebrejsky a někdy i anglicky. Hebrejské písmo je nezaměnitelné.

BLÍZKÝ VÝCHOD, ARABSKÉ ZEMĚ

Díky turistickému ruchu se k nám často dostávají cukry popsané arabsky (Libanon, Tunisko, Maroko, Egypt, Spojené arabské emiráty, Dubaj aj.) Pokud na nich chybí jakýkoliv zeměpisný údaj v latince, je sběratel většinou v koncích, nezná-li se s nějakým arabistou. Tuniské cukry zpravidla vyrábí firma CIPAP nebo cukrovar El Abed. Egyptské cukry bývají opatřeny údaji o měsíci a roku výroby („Prod.“) a spotřeby („Exp.“). Bylo by to dobré vodítko pro jejich určení, kdyby něco podobného nebylo i na některých cukrech z Emirátů (např. z Abu Dhabi), Ománu, Libanonu či Sýrie.

AFRIKA

Skutečně afrických cukrů je a? na následující výjimky velmi málo, většinou zde najdete import z Evropy, např. cukry vyrobené v Portugalsku pro angolskou kávovou firmu SOTOCAL.

Jihoafrická republika: Pěkné sáčky i tyčky, známým výrobcem je firma HULLETS. Nápisy bývají kromě angličtiny i v afrikánštině, řeči to velice podobné holandštině.

Zimbabwe: Existují sáčky i tyčky, k nám je občas přivezou turisté navštívivší Viktoriiny vodopády. Nám známým výrobcem je firma ZSR.

ASIE

Indie: Nepříliš rozsáhlá produkce, většinou se musí ověřit na internetu. Výrobci: např. Daurala Sugar Works, Daurala, nebo M. B. Sugars and Pharmaceuticals, Malegaon.

Pákistán: Pákistánské cukry jsou v našich sbírkách raritou. Buď je na nich napsáno, odkud pocházejí, nebo musí pomoct internetový vyhledávač.

Čína, Hongkong, Tchaiwan: K nám se dostanou většinou jen cukry z hotelů. Jsou-li popsány pouze čínskými znaky, je zle. Hongkongské cukry nesou zhusta firemní značku TAIKOO.

Japonsko: Pěkné cukříky, typické jsou dlouhé tenké tyčky. Popsány bývají většinou jen japonsky a kdo nezná alespoň od pohledu japonské slabičné abecedy katakanu a hiraganu, snadno je zamění s čínskými a korejskými.

Ji?ní Korea: Pěkné cukříky, ale popsané často jen korejsky. Je třeba porovnat nápisy a styl písma s již bezpečně určenými exempláři. Přiveze-li nám někdo cukry z Jižní Koreje, lze je skoro jistě považovat za korejské, protože korejské písmo je unikátní a jinde než v Koreji se nechytá.

Indonésie, Malajsie, Singapur: Zdejší cukříky nesou většinou nápis „gula“ (malajsky „cukr“) a podaří se je určit zpravidla jen ze zeměpisných nebo firemních údajů.

Thajsko: Díky turistům nejsou u nás thajské cukříky příliš vzácné. Popsány bývají anglicky a thajsky, původ se zpravidla zjistí z anglického textu. V Thajsku balí např. firma Mitr Phol.

Vietnam, Kambodža: Většinou hotelové a restaurační cukry, tyto země mají spíš jiné starosti. Do bývalé Indočíny se od nás příliš nejezdí a tamní cukry jsou dost vzácné.

Barma (dříve Myanmar): Situace je podobná jako v předchozích zemích. Cukry, které máme ve své sbírce, jsou popsány jen anglicky a většinu vyrobila firma Mikko Food Marketing.

AUSTRÁLIE A OCEÁNIE

Austrálie: Byť ne často, proniknou australské cukříky (tyčky a sáčky) i k nám. Se sáčky bývá potíž, protože se velikostí i adjustáží často podobají sáčkům z USA. Známým výrobcem je ISM (Industrial Sugar Mills), což je australská rodinná firma, byť její produkci k nám vozí naši zvědové i z Nového Zélandu. Další australskou značkou je BUNDABERG.

Nový Zéland: Vedle australské existuje i vlastní produkce HB cukru, která se pozná zpravidla jen podle zeměpisných údajů.

SEVERNÍ AMERIKA

Spojené státy americké: Cukrová produkce Strýčka Sama je u nás poměrně hojná. Američané věří, že cukr není zdravý, a proto jej většinou balí do malých sáčků po cca třech gramech. Kvalita potisku amerických HB cukrů je většinou dost žalostná, i když výjimky existují, např. nádherné tyčky z produkce firmy Sugart. Výrobců je spousta (např. DIXIE, DOMINO, CODE, KRAFT, C+A, IMPERIAL, SPRECKELS, HOLLY), je mo?no se orientovat podle kódu státu, v němž byl ten který cukr vyroben.

Kanada: Místní cukry jsou tvarem i kvalitou provedení podobné svým bratránkům z USA a často se s nimi pletou. Jsou skoro vždy popsány anglicky a francouzsky; někdy, pocházejí-li z provincie Quebec, i jen francouzsky. Hlavními výrobci jsou REDPATH, SUCRE LANTIC, ROGERS SUGAR, PATTEN a ST. LAWRENCE.

Mexiko: Mexických cukrů je spousta, jen se k nám těžko dostávají. Jsou popsány španělsky a většinou nechybí nápis „Hecho en Mexico“. Pěkné cukry balí např. firma Dilox.

STŘEDNÍ A JI?NÍ AMERIKA

S výjimkou Brazílie, kde se hovoří portugalsky, jsou všechny cukry popsány španělsky. Naštěstí je na nich zpravidla i napsáno, z které země pocházejí. Cukry z jednotlivých zemí se vzhledem ani provedením příliš neliší.

Argentina: Máte-li štěstí a vyměňujete si své cukry s argentinským sběratelem, může vaše sbírka argentinských cukrů pěkně nabobtnat. Podobně jako na španělských cukrech se na nich vyskytují zkratky R.N.E. a R.N.P.A. Zajímavé je i označení „azúcar comun“, které se na jiných latinskoamerických cukrech nevyskytuje. A samozřejmě snad všechny nesou označení původu – „Industria Argentina“.

Brazílie: Produkce se nezdá být moc rozsáhlá, ale asi by to chtělo posoudit osobně na místě. Cukříky jsou popsány portugalsky a většinou na nich nechybí nápis „Industria Brasileira“. U nás jsou občas k mání cukry UNIAÕ. Doporučujeme je bedlivě prohlížet, a to i za pomoci lupy, proto?e jsou na nich velice nenápadné odchylky.

ANTARKTIDA

Není nám známo, že by v Antarktidě byla nějaká balírna. HB cukr se tam pravděpodobně vyskytuje, ale asi jen v zásobách tamních vědeckých týmů.

Nezmínili jsme se o cukrech z dalších teritorií, např. z Karibiku, tichomořských ostrovů apod. Ne že bychom neměli k dispozici žádný materiál, ale tyto cukry jsou u nás tak vzácné, že se s nimi průměrný sběratel setká jen zřídka.

J.K.